Být dobrovolníkem? Když nejde o peníze, tak o co?

Většina z nás každoročně a možná i pravidelně měsíčně přispívá do nějaké dobročinné sbírky. Podpora a pomoc potřebným už začíná být pro firmy i jednotlivce otázkou prestiže. Učíme se nemyslet jen na sebe, ale i na ty, kteří se nachází v obtížné situaci a dokážeme se o své peníze podělit. Jaké to je být dobrovolníkem?

Provokativní titulek nás ale vede k zamyšlení, jestli je možné věnovat i něco jiného než peníze, a z jakého důvodu. Věnovat náš čas a energii něčemu/někomu zcela zdarma je totiž daleko náročnější než poslat složenku.   

Činnosti, kterou děláme ve svém volném čase a nezištně čili bez nároku na jakoukoliv odměnu, říkáme dobrovolnictví

V živé paměti máme situaci, kdy se Moravou prohnalo tornádo. Všichni ti lidé, kteří vzali lopaty do ruky a vypravili se na postižená místa pomáhat s odstraňováním škod, pracovali jako dobrovolníci. Byli jsme svědky obrovské vlny solidarity. Dobrovolnictví ale není nic nového, i když toto označení jsme si vymysleli až v posledních letech.

Když se podíváme daleko do historie, uvidíme, že před vznikem různých církevních a charitativních organizací stála obyčejná lidská touha nebo možná potřeba pomoci druhému člověku. Vypadá to tak, že tuto vlastnost máme my lidé vrozenou, i když ne u každého je rozvinutá. Naneštěstí nám dnešní doba nabízí nepřeberné množství příležitostí, jak ji využít. Máme mezi sebou lidi, kteří se narodili s postižením, nebo jej získali v důsledku nemoci. Seniory, kteří často bývají osamoceni. Lidi upoutané na lůžko či invalidní vozík, kteří by rádi žili aktivně, ale bez pomoci druhé osoby se neobejdou. Nad to jsou tady lidé postiženi hladomorem, válkou, ztrátou domova, přírodními katastrofami a podobně.  

Být dobrovolníkem může každý 

Každý z nás má možnosti, jak pomáhat. Někdo věnuje peníze do sbírky, jiný využije svoji sílu, empatii a zručnost. Můžeme na chvilku půjčit svoje oči tomu, kdo nevidí, společnost tomu, kdo se cítil osamělý. Nakoupit, poklidit, vyvenčit psa, jít na procházku nebo do divadla. Věnujeme svůj čas a zájem tomu, kdo jej potřebuje. 

Většina lidí, které bychom mohli označit za dobrovolníky, se neradi řadí do nějaké škatulky. To, co dělají, nedělají pro pochvalu. A pokud byste jim za to chtěli zaplatit, mohlo by se jich to dotknout. Dobrovolnictví se totiž stalo součástí jejich života a osobnosti. Díky němu získali nový životní rozměr, řadu zážitků, zkušeností a přátel. Někteří získali díky němu nový smysl života.
A to je něco, co nejde koupit. 

Přejít nahoru