V dnešní době se už můžeme setkat s dobrovolníky, kteří vykonávají jednoduché činnosti, jakými jsou předčítání knížek, procházky, doprovod do kina, ruční práce atp. Méně rozšířené je dobrovolnictví, které si vyžaduje dopomoc s péčí. Kdo se s péčí o druhého člověka ve svém životě nikdy nesetkal, nemá dostatek informací a praktických zkušeností, ze kterých by mohl čerpat. Nemá se většinou ani koho zeptat. Přesto má nějaké osobní důvody, které jej vedou směrem k lidem, kteří péči potřebují.
Dobrovolník kvalifikovaný pro neformální péči
Dobrovolníkem v neformální péči může být kdokoliv. Student, člen rodiny, soused, každý, kdo má zájem pomoci lidem, jež jsou z důvodu svého postižení (či věku u seniorů, nebo nemoci u dlouhodobě nemocných) závislí na pomoci druhých.
Podpora je důležitá
Ze zkušeností víme, že pokud se člověk rozhodne jít pracovat jako dobrovolník, potřebuje nejen získat základní informace, ale také podporu. Aby se dokázal vypořádat s novou situací a nedal se odradit náročností péče jak v psychické, tak fyzické rovině. Je třeba překonat obavy z neznámého, což může být péče samotná (neznalost v oblastech provádění hygieny, přesunů, polohování), komunikační bariéra (ztráta sluchu, zraku, demence, mentální postižení atd. u opečovávaných), nebo strach z nenadálé situace, která může ohrozit zdraví opečovávaného. Často se stává, že člověk s motivací dělat něco prospěšného, který možná i zná někoho v sousedství, komu by mohl poskytnout pomoc, nemá dostatek odvahy začít, protože mu stojí v cestě řada obav. „Jak mám s tím člověkem mluvit, abych ho neurazil? Co když mu nebudu rozumět a on bude potřebovat na záchod? Co když mu zaskočí jídlo, nebo dostane záchvat?“
Dobrovolnictví jako vzdělávací program
V tomto ohledu by měl pomoci náš nový vzdělávací program sestávající z 10 hodin praktické i teoretické výuky. Každý účastník obdrží základní informace a osvojí si praktické postupy při péčí o široké spektrum osob závislých na péči (senioři, dlouhodobě nemocní, lidé s mentálním, či kombinovaným postižením). Při sestavování vzdělávacího programu přitom vycházíme z letitých zkušeností s organizováním odborných kurzů pro domácí pečující.
Dobrovolník, který projde tímto vzdělávacím programem získá pomyslnou kvalifikaci pro dobrovolnictví u člověka odkázaného na péči. Je si při své činnosti jistější, orientuje se a umí si poradit, případně ví, kam se obrátit. Má také možnost využít individuální podpory a supervize.
Příležitost pro smysluplné využití volného času dobrovolnictvím, tak má větší množství lidí než dříve.
Přečtěte si více o dobrovolnictví
Být dobrovolníkem? Když nejde o peníze, tak o co?
