Většina z nás každoročně a možná i pravidelně měsíčně přispívá do nějaké dobročinné sbírky. Podpora a pomoc potřebným už začíná být pro firmy i jednotlivce otázkou prestiže. Učíme se nemyslet jen na sebe, ale i na ty, kteří se nachází v obtížné situaci a dokážeme se o své peníze podělit. Jaké to je být dobrovolníkem?
Provokativní titulek nás ale vede k zamyšlení, jestli je možné věnovat i něco jiného než peníze, a z jakého důvodu. Věnovat náš čas a energii něčemu/někomu zcela zdarma je totiž daleko náročnější než poslat složenku.
Činnosti, kterou děláme ve svém volném čase a nezištně čili bez nároku na jakoukoliv odměnu, říkáme dobrovolnictví.
V živé paměti máme situaci, kdy se Moravou prohnalo tornádo. Všichni ti lidé, kteří vzali lopaty do ruky a vypravili se na postižená místa pomáhat s odstraňováním škod, pracovali jako dobrovolníci. Byli jsme svědky obrovské vlny solidarity. Dobrovolnictví ale není nic nového, i když toto označení jsme si vymysleli až v posledních letech.
Když se podíváme daleko do historie, uvidíme, že před vznikem různých církevních a charitativních organizací stála obyčejná lidská touha nebo možná potřeba pomoci druhému člověku. Vypadá to tak, že tuto vlastnost máme my lidé vrozenou, i když ne u každého je rozvinutá. Naneštěstí nám dnešní doba nabízí nepřeberné množství příležitostí, jak ji využít. Máme mezi sebou lidi, kteří se narodili s postižením, nebo jej získali v důsledku nemoci. Seniory, kteří často bývají osamoceni. Lidi upoutané na lůžko či invalidní vozík, kteří by rádi žili aktivně, ale bez pomoci druhé osoby se neobejdou. Nad to jsou tady lidé postiženi hladomorem, válkou, ztrátou domova, přírodními katastrofami a podobně.
Být dobrovolníkem může každý
Každý z nás má možnosti, jak pomáhat. Někdo věnuje peníze do sbírky, jiný využije svoji sílu, empatii a zručnost. Můžeme na chvilku půjčit svoje oči tomu, kdo nevidí, společnost tomu, kdo se cítil osamělý. Nakoupit, poklidit, vyvenčit psa, jít na procházku nebo do divadla. Věnujeme svůj čas a zájem tomu, kdo jej potřebuje.
Většina lidí, které bychom mohli označit za dobrovolníky, se neradi řadí do nějaké škatulky. To, co dělají, nedělají pro pochvalu. A pokud byste jim za to chtěli zaplatit, mohlo by se jich to dotknout. Dobrovolnictví se totiž stalo součástí jejich života a osobnosti. Díky němu získali nový životní rozměr, řadu zážitků, zkušeností a přátel. Někteří získali díky němu nový smysl života.
A to je něco, co nejde koupit.
Martina Sehnalová působí jako sociální pracovnice se zaměřením na podporu neformálně pečujících osob. Je absolventkou magisterského studia Sociální pedagogiky na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a ve své práci se specializuje na individuální přístup a odborné poradenství. Ve spolupráci s multidisciplinárním týmem odborníků pomáhá klientům zorientovat se v dostupných službách a nabízí podporu šitou na míru jejich potřebám.
Barbora Zůbková působí jako sociální pracovnice a specializuje se na pomoc lidem v složitých životních situacích. Je absolventkou magisterského studia sociální pedagogiky na UTB ve Zlíně a má bohaté zkušenosti z pozic na městském úřadě v Hodoníně na oddělení sociálně-právní ochrany dětí a jako soudní tajemnice na Okresním soudu v Hodoníně. V rámci své praxe úspěšně složila zkoušku zvláštní odborné způsobilosti a kontinuálně se vzdělává pro zvyšování své odbornosti. Ke každému případu přistupuje individuálně a s rodinou či jednotlivcem udržuje kontakt po celou dobu spolupráce.
Kamila Černochová působí jako praktik péče a specializuje se na praktické poradenství v péči o seniory, hendikepované a imobilní klienty. Je absolventkou Církevní střední odborné školy Bojkovice v oboru sociální pečovatelství. Ve své práci se zaměřuje na podporu soběstačnosti, nácvik každodenních činností a pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, včetně praktických ukázek využití kompenzačních pomůcek.
Johana Novotná působí v Educante jako sociální pracovnice, kde pomáhá klientům zvládat obtížné životní situace a ulehčuje péči o děti či seniory. Má vystudované magisterské studium oboru Sociální pedagogika a poradenství na Masarykově univerzitě v Brně a je absolventkou školení Komunikace a řešení krizových situací s klienty a kurzu Základy krizové intervence. V rámci své práce se věnuje evidenci zájemců o služby, mapování potřeb rodin a pečujících a provází klienty celým procesem spolupráce od úvodního setkání až po její ukončení.
Lenka Trnková působí jako osobní asistentka specializující se na péči o děti s handicapem v jejich domácím prostředí. Je absolventkou středního odborného vzdělání s maturitou a má bohaté zkušenosti z oblasti péče - absolvovala kurz asistenta v MŠ, kurz první pomoci a získala cennou praxi během stáže v denním stacionáři pro handicapované ve Zlíně a při péči o nedonošené novorozence v brněnské nemocnici. Ve své práci zajišťuje komplexní péči zahrnující hygienu, stravování, vzdělávací aktivity i trávení volného času s klientem. S empatií a vlídností přistupuje ke své práci, která ji naplňuje především proto, že může ulevit pečujícím osobám v jejich náročné každodenní péči.
Ludmila Kloudová působí jako praktik péče se zaměřením na komplexní podporu klientů prostřednictvím bazální stimulace, cvičení a tréninku paměti. Ve své práci klade důraz na citlivý individuální přístup, který respektuje tělesné, duševní i duchovní potřeby každého klienta. S velkou trpělivostí vytváří bezpečné prostředí, ve kterém klienti mohou svobodně vyjádřit své potřeby a přání, a pomáhá jim v jejich naplňování.
Petra Sedláčková působí v organizaci jako koordinátorka a office managerka, kde se věnuje personální agendě a zajišťuje plynulý chod organizace včetně komunikace s externími spolupracovníky. Její profesní dráha začala v reklamní a PR agentuře, kde získala cenné zkušenosti v oblasti koordinace a back office. Ačkoliv její vzdělání ze strojní průmyslovky a knihovnické VOŠ původně směřovalo jinam, našla své uplatnění v pozicích, kde může využít svůj organizační talent a smysl pro pestrou práci.